Často se na nás obracíte pro radu či vysvětlení ohledně úročení kauce u nájmů. Ačkoliv se o něčem, co je více než rok a půl staré, nedá hovořit jako o novince, stále je tu řada nejasností a dohadů. Pojďme si je shrnout a vysvětlit.
Nový občanský zákoník přinesl u kaucí dvě výrazné změny.
Zatímco dříve mohl vlastník požadovat kauci ve výši tří měsíčních nájmů, teď je výše peněžité jistoty limitována nájmy šesti. Kauce již také nemusí být uložena na zvláštním účtě, ale majitel nemovitosti ji může mít u sebe nebo na běžném účtě. Kauce slouží k tomu, aby z ní byly případně uhrazeny dluhy na tom, co nájemce z nájmu dluží. U započtení kauce již majitel nepotřebuje písemný souhlas nájemníka ani rozhodnutí soudu. Pokud dojde k neoprávněnému započtení částek, s nimiž nájemník nesouhlasí, může se bránit jen žalobou o vydání sporné částky.
Nový občansk zákoník dal nájemci právo na úroky ze složené peněžní jistoty. Zároveň tím jemu i majiteli nemovitosti řádně zkomplikoval život, protože je obtížné správnou sazbu určit. Přesné znění zákona totiž říká, že:
“…mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídle dlužníka v době uzavření smlouvy.”
Majitelé i realitní kanceláře začaly vymýšlet všelijaké možnosti. Aby se vlastník s nájemcem vyhnuli spornému určování výše úroků, namísto kauce nechal pronajímatel nájemce složit částku ve výši jednoho měsíčního nájmu předem jako nájem poslední. Ano, sice si tím ušetřili výpočet úroků z kauce, ale majitel tak není chráněn před případným neplacením nájmu, nemá z čeho započíst náklady na případné škody po nájemci a podobně.
Doporučujeme proto nejjednodušší věc – určete si mezi sebou výši úročení hned při podpisu nájemní smlouvy.
-- 25. 6. 2015 --
