Jaro už je za dveřmi, nastal nejvyšší čas pro přípravu zahrad a zahrádek na sezónu, ale pokud zahradu nemáte a chcete si něco pěstovat doma, určitě vám to půjde líp s kompostem. A dnes se nebudeme bavit jen tak o nějakém kompostování, ale o vernikompostování.
Co to je vernikompostování?
Vernikompostování je, zjednodušeně řečeno, kompostování pomocí žížal. A využít lze i ke zpracování domácího bioodpadu, stačí k tomu jen malý domácí žížalový kompostér.
Kompostovat může každý. Stačí najít vhodné místo pro vermikompostér, mít dostatek kuchyňského odpadu a chuť přeměňovat bioodpad na životadárný kompost. Žížaly vyžadují minimum péče, netrpí žádnými nemocemi. Používání vermikompostu rostlinám prokazatelně prospívá. A pochlubit se, že o odpad se nám starají žížaly, je koneckonců celkem vtipné.
Proč zrovna žížaly? Tato šikovná malá stvoření jsou za den schopná pozřít potravu o váze až poloviny vlastní hmotnosti a přeměnit ji v úrodný humus.
Jaké žížaly jsou vhodné
V Česku žije zhruba 50 druhů žížal, ale zdaleka ne všechny se k vermikompostování hodí. Použít lze běžnou žížalu hnojní (Eisenia fetida), ideální jsou však kalifornské žížaly (Eisenia fetida andrei), které se rychle množí a dokážou intenzivně přeměňovat bioodpad na vermikompost. Tento druh byl vyšlechtěn v Kalifornii z žížaly hnojní. Žížaly jsou poměrně malé, dobře zpracovávají biologický odpad, rychle se množí a rostou. Řadí se mezi povrchové druhy žížal, které se živí čerstvě odumřelou organickou hmotou.
Co potřebujeme k založení vernikompostéru
K založení jednoho domácího vermikompostéru nám postačí přibližně 0,5 kg násady. Násada obsahuje hotový kompost, žížaly různých vývojových stadií včetně vajíček a pomocné organismy, jako jsou půdní bakterie, chvostoskoci a zárodky dalších rozkladačů. Množství žížal i dalších půdních organismů se časem přizpůsobí objemu přidávaného organického odpadu. Zdvojnásobení jejich počtu trvá přibližně tři měsíce. Násadu žížal můžete zakoupit přímo u specializovaných chovatelů nebo požádat své známé, kteří již mají zavedený vermikompostér. Žížaly hnojní, které odpad zpracovávají poněkud pomaleji, si lze nasbírat v hnojišti nebo venkovním kompostu. Platí ale pravidlo, že žížaly, které se vylíhnou přímo v daném kompostéru, mají větší šanci na přežití než dospělé žížaly, které sem byly přeneseny z jiných podmínek.
Vhodná nádoba
K vermikompostování se výborně hodí jednoduchá nádoba, která udrží jak žížaly, tak kompostovaný materiál na jednom místě. Může být dřevěná (použijeme tvrdé dřevo, které lépe odolává hnilobě, a nikdy ne dřevo, které bylo chemicky ošetřeno), ale i umělohmotná. K vlastnoruční výrobě kompostéru může postačit obyčejný plastový box s víkem. Žížaly ke svému životu potřebují dostatek vzduchu, proto je nutné při výběru nádoby dbát na to, aby byla dostatečně prostorná, avšak ne příliš hluboká. Na 1 kg týdně je potřeba zhruba 0,2 m2. Od množství odpadu se odvíjí i potřebné množství žížal: 0,5 kg žížal spotřebuje denně zhruba 0,25 kg odpadu.
Do kompostéru lze přidávat téměř veškerý kuchyňský odpad. Někteří chovatelé se obávají, že žížalám škodí přidáváním „pálivých“ složek. Ve skutečnosti žížaly dokážou zkompostovat třeba i vylouhovaný zázvor.
Žížaly nemají zuby ani kusadla, a proto nemůžeme očekávat, že se „zakousnou“ do jablka, které vyhodíme. Kompostování usnadníme pokrájením nebo natrháním odpadu na menší kousky, který žížaly po navadnutí a napadení rozkladnými bakteriemi a houbami nasají ústním otvorem.
Čím žížaly krmit:
-
zbytky ovoce, zeleniny (včetně slupek citrusů)
-
slupky od cibule a česneku
-
zbytky pečiva
-
zbytky čaje a kávy (včetně čajových sáčků a kávových filtrů)
-
použité papírové kapesníky, ubrousky
-
proužky papírové lepenky, natrhaný papír
-
piliny, podestýlka hlodavců
-
opadané listí stromů a keřů
-
rozdrcené vaječné skořápky (v malém množství)
-
zbytky jídla (ne mastná a v malém množství)
Co žížalám nedávat:
-
mléčné výrobky
-
maso, kosti
-
mastná jídla a tuky
Jak vypadá zralý kompost?
Dobrou a jednoduchou metodou na zjištění kvality kompostu je test klíčivosti rychloklíčivých semen (řeřicha, hrách, fazole). Po 3–4 dnech semena vyklíčí. Vytvoří-li pěkný zelený porost, je kompost vyzrálý, zatímco žluté a hnědé lístky či málo vyklíčených semen prozrazují nevyzrálost. Pak je potřeba kompost přeložit a nechat jej ještě dále „pracovat“. Špatné výsledky klíčivosti semen mohou být také důkazem jednostrannosti kompostu.
-pro-
Pokud vás vernikompostování zaujalo, můžete si stáhnout brožurku ve formátu PDF, kterou připravilo ekologiské stružení Veronica.
Ilustarce: Veronica, ekologický institut