Kdysi bývalo zcela běžné, že každá obec měla místo – povětšinou někde na návsi, kde se lidé setkávali. Místa společenského dění měla historicky i města. Ať už se jednalo o městský park, kde v létě o nedělích vyhrávala muzika nebo o náměstí, kde se obchodovalo, bylo živo a při nákupech se tu na kus řeči zastavovali známí z celé čtvrti.
Dnes nám sice stačí kouknout na mobil nebo do počítače, abychom zjistili, co je nového, co naši přátelé a známí dělají, ale už to jaksi není ono. Díky (nebo možná spíš bohužel) sociálním sítím není touha po osobním setkávání natolik silná, aby nás každodenně vyhnala do ulic. Možná by to bylo i marné, protože je docela dost dobře možné, že bychom tam ani nikoho ze známých nepotkali.
Přesto se v posledních letech spousta starších nefunkčních parků a veřejných prostranství proměnila v krásná místa určená k relaxaci i sportovním aktivitám. Města i obce věnují nemalé prostředky do obnovy a zbudování nových relaxačních zón určených pro veřejnost. Hřiště pro děti jsou povětšinou velmi důmyslně promyšlená a kromě estetických požadavků jsou budována s ohledem na bezpečnost dětí. Parky navrhují renomovaní architekti a o veřejnou zeleň se celoročně starají specializované firmy. Vše je připraveno k setkávání. Je jen na nás, zda využijeme příležitost a budeme se potkávat s jinými lidmi třeba jen proto, abychom si nezávazně popovídali o dění kolem nás, aby si naše děti mohly hrát společně s jinými, abychom znovu obnovili setkávání více generací. Aby byl z parku slyšet dětský smích a živý hovor dospělých.
Letní čas je pro objevení toho „našeho“ místa setkávání naprosto ideální.
A když bude na podzim venku ošklivo a sychravo, můžeme navázat na příjemná letní setkání komunikací na těch tolik diskutovaných sociálních sítích…
