Nemám na mysli dětské pokojíčky přeplněné hračkami, zahrady u rodinných domů vybavené houpačkami a skluzavkami. Myslím teď dětská hřiště. Ta s prolézačkami, velkým pískovištěm a lavičkami pro maminky.
Zatímco na sídlištích ve velkých městech o nejrůznější hřiště nebývá nouze, o poznání horší to je v městských částech se starší výstavbou, kde ulice jsou rušné a dvorky mezi činžáky příliš malé, často také tmavé a uzavřené. Někdy dětské hřiště částečně supluje vyhrazená část parku. Ne vždy je ale takové místo pro dětské hry vhodné, zvláště pokud je v těsné blízkosti silnice, kam může zalétnout špatně hozený míč nebo jsou kolem křovinami zarostlá místa s lavičkami, která s oblibou vyhledávají drogově závislí.
Pokud se rodina s malými dětmi stěhuje do nového místa a má možnost výběru, lze do poptávky nového bytu zahrnout i dětské hřiště v místě. Ale co dělat, když na výběr není? Rozhodně i zde existují možnosti řešení.
Nejvýhodnější je, když se maminky (i tatínci) z okolí domluví a dohromady utvoří spolek, který vystupuje jako celek. Hned budou mít více možností, jak místo pro hry svých dětí získat. Domluvit se lze s místní školou nebo školkou, pokud k ní náleží větší pozemek nebo hřiště, které nejsou naplno využívané. Rovněž je možné se zkusit zeptat přímo na úřadě městské části, jestli by neposkytli prostor, kde by bylo možné bezpečné místo pro děti vytvořit – třeba i s tím, že se sami rodiče budou na realizaci vlastními silami podílet. Nemusí se přeci hned jednat o velký projekt.
A když už nové dětské hřiště vznikne, je důležité na něm opravdu čas se svými dětmi trávit. Protože jedině tak zůstane udržované. Kdo by se staral o místo, které je stejně pořád prázdné…
